Dračí lodě - Lipno 17.-18.května 2013
Přeneseme-li se o rok zpět, nelze než nevzpomenout na úsilí jedné naší členky, získat nás pro myšlenku účasti na závodu dračích lodí na Lipně. Naše důvody akce se nezúčastnit byly různé - povinnosti na zahrádce, stáří, bolesti v zádech..... Nicméně rok uplynul jako voda a my, plujíc krumlovským bazénem sem a tam, se báli vystrčit hlavu z vody, neb tam už na nás číhalo naléhání, proti kterému nebylo jiného východiska, než slíbit, kývnout a rezignovat.
Když bylo jasné, že dostatečný počet členské základny byl zlomen a účast na závodu nás nemine, začal se řešit problém zásadní - co na sebe. Ujednotili jsme se na tričkách v barvě modré s bílým nápisem. V tomto bodě jsme byli takřka okamžitě zajedno a na památku našeho duchovního i praktického vůdce se z nás stali KRAKENI.
1. Den první - trénink.
Nalevo - tým veslařů obklopující kapitánku naslouchá instruktáži jednoho z organizátorů závodu. Nutno předeslat, že někteří ze zúčastněných už v ruce pádlo drželi a jeden z nás dokonce takový závod absolvoval, takže jsme se mohli považovat pro dané zadání za zcela kompetentní.
Napravo - působíme na hladině docela malebně, znalec dračího závodění ale musí konstatovat, že naše počínání mělo k dokonalosti přinejmenším daleko.
2. Den druhý - závod.
Vlastní zápolení se odehrálo ve znamení našeho kvalitativního vývoje. Barevně sladěni jsme byli od samého počátku, nicméně hned v první rozplavbě se ukázalo, že to nebude stačit. Byli jsme sice poslední, ale jak tvrdili někteří členové posádky, jen velmi těsně.
V druhé rozplavbě jsme během několika vteřin vedli téměř o celou délku lodi. Jak je možné, že jsme byli nakonec předposlední bude ještě dlouho předmětem dohadování. Jedno je však jisté, my jsme to skromně vnímali jako první úspěch.
Na závěrečnou - třetí rozplavbu - jsme přijali strategické rozhodnutí: jako kormidelníka jsme najali muže, který se v minulém životě živil bičováním otroků na galérách a na jeho nabídku, zda na nás má během závodu řvát, jsme řekli ano. Toto řešení zdá se rozhodlo. Po hladině jsme svištěli jako.....(žádný z příměrů, který mě napadá, není vhodný k publikování). Přesto, že jsme několik metrů před cílem propadli nebezpečnému omylu a přestali pádlovat, setrvačnost a předstih před ostatními soupeři rozhodly. Cílová fotografie byla nezpochybnitelná a naše výkřiky: vítězství, hurá a tak podobně, byly zcela oprávněné.
Na horní obrázku se šťastně usmívá posádka vítěze třetí rozplavby.
Poté, co se rozšířila zpráva o našem úspěchu, (z 35 zúčastněných jsme se umístili na 25. místě), přehodnotila řada členů našeho klubu, kteří zůstali doma, svůj nezájem na budoucí zájem se zúčastnit, takže příště budou místa v lodi silně výběrovou záležitostí.
Na závěr - své kapitánce Petře Benčové slibujeme věrnost a vyslovujeme díky za to, že nás přesvědčila nebo aspoň ukecala.
Zapsal a prožil: Pepa Kučera.